a kam bude směřovat můj život? cítím,jak potřebuju změnu...jak ubíjející je život,dnes celý den strávený prací,tak zbytečnou..čas promarněný pro někoho...za něco...za něco, co jsem neměla možnost ovlivnit..za co platím...za chyby..za muže...za strach, ve kterém žiju...za touhu, která se nikdy nenaplní...čeká mě ještě někdy něco krásnýho? něco tak úúúžasnýho, až se zastaví dech? čeká mě ještě bušení srdce nad něčím,co pro mě někdo udělal? jak složitý jsou vztahy...jak marný je očekávání...muži neumí vybočit ze svý nudný ulity..udělat něco překvapujícího? šokujicícho, ano..ale v negativním slova smyslu...udělat něco takovýho, za co si ta žena uvědomí : Ano, to je ten muž, kterýho miluju a kterýho chci.......to neumí...
už nechci mít strach, že nebudu mít za co koupit dětem chleba...strach zvedat telefon a taky nechci mít strach..že mě zase opustí...nechci se bát, že se mu zase nebudu líbit..nechci mít strach, že zase udělám něco špatně...nechci mít strach, že zas uvidím v jeho očích,jak moc jsem pitomá...nechci mít strach z jeho odmítání...zloby..
jsem snad odsouzená být už sama?
Žádné komentáře:
Okomentovat